Jak se vyrovnat s prvotním šokem po amputaci? 

Je potřeba říct, že prvotní šok je normální reakce na ztrátu. Je potřeba si nechat čas, prostor a zpracovat emoce, které k nám přicházejí. Může to být smutek, hněv, frustrace a nebo nějaké oddělení od samotné situace. Také je důležité vyhledat pomoc a podporu v okolí.

Kde vyhledat odbornou pomoc po amputaci?

Odbornou pomoc po amputaci můžeme vyhledat už přímo v nemocnici, kde jsou ambulance klinické psychologie. Případně můžete vyhledat nějaký soukromý sektor, např. psychologa, terapeuta, a v nouzi, když je to potřebné, můžete oslovit i krizové linky nebo centra. 

Jak pracovat s negativními myšlenkami?

Je dobré si říct, že negativní myšlenky nejsou slabost, ale je to přirozená reakce na ztrátu. Myšlenky jsou myšlenky a ne realita, kterou žijeme. Je dobré si vytvořit tento odstup a tento odstup nám může pomoci zpracovat psycholog nebo terapeut, případně se o to můžeme pokusit sami, například formou psaní deníku. Také je důležité tyto naše myšlenky sdílet. Sdílet je s okolím, s přáteli, s rodinou, případně s podpůrnými skupinami, které se zabývají touto tématikou. Prostě na to nebýt sám. 

Jak se postavit obavám ohledně vztahů a vzhledu? 

To, že se změnilo něco na těle, neznamená, že se změnila naše schopnost milovat nebo být milován. Je dobré, nepřestat se starat o sebe, starat se o svoje tělo dál, pokud to umožňuje zdravotní stav, a také určitě začlenit do života pohyb. 

Jak překonat strach z návratu do společnosti? 

Tady je důležité si na to dát čas. Vnímat svoje tempo a svoje potřeby. Někdo může postupovat rychleji a někdo potřebuje více času. Vnímejte to, jakým způsobem chcete postupovat, jakým způsobem chce postupovat vaše tělo, a nezapomeňte si dávat také malé výzvy. 

Jak si nastavit nové cíle, když se zdá, že staré už nejsou dosažitelné? 

Je dobré navnímat, co v životě zůstalo nezměněné, a to, co se změnilo. Vytvořit tomu cíle, které jsou realistické, které zrcadlí vaše potřeby a potřeby vašeho pokroku. I malý krok je pokrok, takže si nastavte ty cíle tak, aby vyhovovaly vám a ne okolí. 

Prochází člověk po amputaci podobnými psychickými fázemi jako při truchlení? 

Tak jako při každé změně, tak i při amputaci je potřeba se na novou realitu života nastavit. Od prvotního šoku můžeme prožívat různé emoce - popírání, smutek, hněv - , ale tento proces je potřeba si projít, abychom se mohli s novou realitou sžít, přijmout ji a nastavit se na ni. 

V čem se mohou lišit psychické reakce lidí na plánovanou a nečekanou amputaci? 

V první řadě je potřeba říct, že každá reakce je individuální, tak jako každý člověk. Lidé, kteří o své amputaci věděli, u nich se může rozvinout takzvaná anticipačná úzkost nebo anticipační truchlení. To znamená, že se už dopředu připravují na tuto ztrátu. Tím pádem může být tento proces o něco delší. U lidí, kteří zažijí šok a amputaci nečekali, mohou si projít masivní stresem. Tento stres se může rozvinout až do PTSD, což je posttraumatický stresový syndrom. V takovém případě je potřeba navštívit odbornou pomoc a pracovat s odborníkem. 

Jak se připravit na plánovanou amputaci? 

Součástí přípravy už může být to, že dáme prostor svým emocím a prožijeme je - například strach nebo smutek, který můžeme mít před amputací. Velmi užitečné může být vytvořit si určitý rituál nebo rozloučení, případně poděkování té naší končetině za službu. Toto rozloučení můžeme udělat individuálně nebo ho můžeme udělat s někým blízkým, s kým to chceme sdílet. 

Přepis rozhovoru pro Eduprokrok s Petrou Panákovou / psycholožka, terapeutka

https://app.terapie.cz/profile/2195-Petra-Panakova